Skončil rok a nový začal, sněží –
a já sedím na Michalské věži.

Vyfoukl mě vítr na vrcholek.
Dřepím na kupoli jako vdolek.

Podíval se na věž kdosi zdola,
slyším ho, jak vyděšeně volá:

Utíkejte, z věže visí kapka
velikánská jako sloní tlapka!

Jestli na vás tahle kapka sletí,
osiří vám všechny vaše děti!

Každý, kdo má nohy, skrýt se běží.
Sněží a já sedím na té věži.

Ráno mě tam našel švagr Oleg,
který vede požárnický spolek.

A hned, jak mě spatřil, v cuku letu
začal vytrubovat na trumpetu.

Vyfoukl mi vzhůru čisté áčko,
chytit se ho bylo pro mě hračkou.

Snesl jsem se dolů na tom áčku
pohodlně jako na padáčku.

(Chumelí se, sněží)