Byl jednou jeden ořechový les a v něm bydlela zapomnětlivá veverka a neprůstřelný jelen. Totiž, abyste rozuměli: původně to nebyl les, ale jen jeden strom. Na něm bydlela právě ta zapomnětlivá veverka. Ta, když našla nějaký oříšek, schovala si jej do nějaké tajné skrýšky. Pak ale na něj zapomněla a po nějakém čase z toho schovaného oříšku vyrostl další strom. A strom ke stromu, až jich byl celý les. Do toho lesa se přistěhoval neprůstřelný jelen. Ten jelen
také nebyl neprůstřelný odjakživa. To jednou nějaký maloměšťák pohodil na kraji lesa starou drátěnou vložku do postele a jelen si z ní po čase udělal neprůstřelnou vestu.
Ostatní si lehko domyslíte. Přijde do lesa třeba sváteční lovec. Uvidí pasoucího se jelena. Zamíří mu z pušky přímo do srdce, bác! – ale jelen se pase klidně dál. Lovec honem nabije pušku a bác! – zase nic. Jelen na něj kouká, žvejká si při tom spokojeně, jako by kolem něj létaly mouchy, a ne kulky. Když to však lovec zkusí do třetice – jelen se za ním rozběhne a žene vyděšeného lovce až k trabantu, nebo v čem to dotyčný lovec přijel na lov, a pěkně mu potrká zadní světýlka, poznávací značku a výfuk.
Na tohle se vždycky moc ráda dívala z větví chichotající se veverka. Nezapomeňte, že to bylo pro ni něco jako televize nebo divadlo. A jednou do toho ořechového lesa přiběhla ježibaba. No – ta tady chyběla! Začichala kolem sebe okurkovitým nosem a tuze se jí tam zalíbilo. I zapískala na píšťalku, a tu za ní přikráčela chaloupka na kuřích nohách. Ježibaba do ní vlezla a za chví1i.se již kouřilo z komína. Vařila nějaké ukrutné kouzlo. Když byla v nejlepším, přelétlo nad lesem tryskové letadlo. Ježibaba se tak ulekla, že překotila kotlík plný málem již hotového kouzla do ohniště. To ji tuze dopálilo, a protože byla šlakovitá, usedla bleskurychle na koště a pustila se do pronásledování letadla.

(Ježibaby, Pacička a zajíci)