Huňáč a Fuňáč jsou velcí čtenáři pohádek. Pohádkami jsou přímo posedlí. Doma v pelechu už mají dvanáct knížek pohádek a to je teda na zajíce opravdu velice hodně. Čtou si je nahlas.
V pondělí, ve středu a v pátek předčítá Huňáč, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu Fuňáč. V neděli chodí do kina. Onehdy byli na Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. A ukrutně se jim to líbilo.
„Zahrajeme si na Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého,“ navrhl jednou Fuňáč. „Já budu Dlouhý a ty budeš Široký.“
„No jo,“ povídá Huňáč, „ale kdo bude Bystrozraký?“
No jo. Kdo? Sedli si a dumali. Dali hlavy dohromady, až na to přišli. V lese nad strání bydlí rys ostrovid. Vydali se tedy za ním.
„To bude síla, Huňáči,“ pochvaloval si cestou Fuňáč.
„To si piš,“ přizvukoval Huňáč. Oba byli nedočkavostí celí bez sebe. Pískali si a skákali do kroku na třetí dobu. Rys zrovna seděl na stromě a koukal na ně, jako kdyby spadl z višně. Pozdravili ho a hned mu vyklopili, o co kráčí.
„To bude síla, ryse.“
„To bude perfekt, viď?“ volali na něj.
Jenže ouha. Šeredně se spletli. Netušili totiž, že týden před tím přišla do rysí školy obvodní doktorka, normální kontrola zdravotního stavu, jak se to všude na školách dělá, a zjistila strašnou věc. Rys ostrovid bude nosit brýle. Předepsala mu rovnou osm dioptrií. Pochopitelně, že se ve třídě všichni hrozně řehtali. Rysa to dost štvalo. Vylezl na strom a s nikým nemluvil. A teď ti dva usmrkanci. Kdo jim to prozradil? Hrozně se rozčílil. A to už se žene za zajíci. Ti jsou samozřejmě v první chvíli perplex, neboli mírně šokovaní, ale protože vidí, že tady jde o holý zaječí život, vykašlou se na nějaké pohádky a zdvořilosti, dají tlapy na ramena a pádí horempádem z lesa. Rys za nimi.

(Tři čuníci)