Byla jedna holčička, jmenovala se Kateřinka a ta dostala k Vánocům krásný červený svetr, ale nechtěla ho nosit, ani když byl ten největší mráz.
Pročpak si nevezmeš ten červený svetr, Kateřinko, ptala se maminka a Kateřinka řekla, nechci ho, protože kouše.
To snad není možné, řekla maminka a šla a otevřela skříň, ale svetr udělal raf a kousl ji do prstu. Ale podívejme, řekla maminka, ten svetr kouše jako pejsek, až nebude mráz, dáme ho na dvůr hlídat a tobě upletu nový svetr z něčeho, co máš ráda.
Tak mi upleť svetr ze špagetů, řekla Kateřinka, ty já mám nejradši, a maminka řekla, proč ne, a upletla Kateřince svetr z teplých špagetů. A Kateřinka šla bruslit a každý se divil, jaký to má zvláštní svetr, kdekdo chtěl ochutnat, ale Kateřinka řekla, to tak, abyste mi snědli rukáv, už tak je v něm zima, a opravdu, špagety brzy vystydnou, Kateřinka dostala rýmu, doma si vypila horký čaj, dala svetr do skříně a šla spát.
Ale představte si, ráno nemohla svetr najít, ve skříni byl jen ten červený a Kateřinka na něj spustila, kde je můj nový svetr, přiznej se, co jsi mu udělal, a běžela do kuchyně a volala, maminko, ten ošklivý hlídací svetr mi snědl můj nový svetr ze špagetů.
A maminka řekla, to je ale tvoje chyba, Kateřinko, neměla jsi ho dávat do skříně, když jsi věděla o červeném svetru, co je zač, a šla ke skříni a řekla, to se dělá, co?
A červený svetr se začervenal a řekl, promiňte, ale měl jsem už takový hlad, že mi přišly vhod i studené špagety, ale mohu vás potěšit sdělením, že když se najím, nekoušu, račte mě pohladit a uvidíte.
Jenom jestli nelžeš, řekla Kateřinka a zkusila ho pohladit, ale červený svetr opravdu nekousal, byl měkounký a huňatý a Kateřinka si ho oblékla a bylo jí krásně. A tak každý den u snídaně krmila Kateřinka červený svetr drobečky z rohlíků a červený svetr byl tlustší a tlustší, a čím byl tlustší, tím víc hřál a Kateřinka v něm mohla bruslit od rána do večera.

(Pohádky)